Projekt Bezpečně na elektrokoloběžce financovaný z Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů ve spolupráci s odborníky realizoval výzkum, jehož cílem je vytvořit podklady využitelné pro potřebnou úpravu legislativy v ČR.
„Výzkum považuji za velmi důležitou část projektu. Dostupná data v této oblasti nejsou příliš obsáhlá
a další informace v problematice elektrokoloběžek jsou tak pro změnu legislativy stěžejní.“ uvádí Radka Binhaková, autorka projektu Bezpečně na elektrokoloběžce.
Jedním z bodů výzkumu bylo srovnání jízdy na elektrokoloběžce s dalšími účastníky silničního provozu (chodcem, cyklistou a motocyklistou). Účastníci provozu byli porovnáni z několika hledisek:
Dosažitelná rychlost pohybu účastníků
Při porovnání rychlosti pohybu chodce s rychlostí elektrokoloběžky je zřejmé, že je takovýchto hodnot ze strany chodců dosahováno zcela ojediněle. Spíše se jedná o případ mezního sportovního výkonu.
V případě motocyklu je dosahováno naopak vyšších rychlostí než 25 km/h. Běžná rychlost elektrokoloběžky tak nejblíže odpovídá rychlosti jízdního kola.
Poloha těžiště
Oproti chodci je poloha těžiště cyklisty i osoby na elektrokoloběžce (nevybavené sedlem) výše. V závislosti na konstrukčním uspořádání jízdního kola a koloběžky se jedná vůči chodci o zvýšení těžiště o ≈ (0,1 ÷ 0,2) m. Z tohoto pohledu je pohyb na elektrokoloběžce obdobný jako pohyb na jízdním kole. Výška elektrokoloběžkáře je téměř shodná s výškou jezdce na segwayi. „Při porovnání způsobu postojů osob na elektrické koloběžce a na osobním přepravníku typu Segway PT (personal transporter) jsou jejich výšky i těžiště v nejbližší shodě. Důvodem jsou řídítky vybavená vozidla i platformy, na které jezdci stojí. Jízda a případný pád však bude probíhat odlišným způsobem, a to zejména díky jiným technickým vlastnostem vozidel. Zatímco nejčastěji používané elektrokoloběžky mají hmotnost od 15 do 30 kg, konstrukční rychlost 20 až 40 km/h a brzdy jsou ovládané pákou stejně tak jako plyn táhlem na řídítkách, samovyvažovací Segway je vybaven řadou gyroskopických senzorů a akcelerátorů řízených náklonem osoby vpřed a vzad, hmotnost je až 55 kg a rychlost do 20 km/h.“ zmiňuje Martin Bednář, lektor a konzultant v oblasti dopravních předpisů.
Trajektorie pohybu
Pohyb jízdního kola i pohyb elektrokoloběžky lze popsat jako pohyb po nepravidelné vlnovce, kterou nazýváme „makrovlnou“. Velikost „makrovlny“ může ovlivňovat cyklista či osoba pohybující se na elektrokoloběžce, pokud se soustředí na jízdu. Kromě „makrovlny“ je trajektorie pohybu definována
i takzvanou „mikrovlnou“. Ta je způsobena například šlapáním do pedálů, což v případě elektrokoloběžky sice nenastává, zde se však projevuje obdobným způsobem odrážení či odražení při uvedení do pohybu. „Mikrovlna“ je ovlivněna také stylem jízdy, stavem komunikace, profilem trati, povětrnostními podmínkami, nerovnostmi povrchu a podobně. Způsob pohybu na elektrokoloběžce je možno asociovat se způsobem pohybu na jízdním kole
Reakční doba a pohyb při pádu
Porovnáme-li dráhy nutné na zastavení účastníků silničního provozu z výchozí rychlosti, dojdeme k závěru, že celková dráha a čas nutný k zastavení elektrokoloběžky se nejvíce přibližuje hodnotám
u jízdního kola:
Řidič elektrokoloběžky
Počáteční rychlost 25 km/h
Řidič jízdního kola
Počáteční rychlost 25 km/h
Z obrázku, který zaznamenává pohyb při pádu se zobrazením dráhového kroku do konečné polohy je rovněž zřejmé, že pád z elektrokoloběžky je možné přirovnávat k pádu z jízdního kola.
Elektrokoloběžky s maximální rychlostí 25 km/h by dle výzkumu měly spadat do kategorie jízdní kolo.
Z výsledků také plyne, že s růstem rychlosti dochází dle fyzikálních zákonů k růstu kinetické energie (závislé na rychlosti a hmotnosti) i dráhy nutné k zastavení dopravního prostředku. Proto je tedy důležitým parametrem pro kategorizaci dopravních prostředků (tedy i elektrokoloběžky) také její hmotnost.
S růstem parametrů jako je hmotnost a rychlost elektrokoloběžky, dochází k jejímu přiblížení vlastnostmi k motocyklu.
Zdroj: BESIP
|
